Nočník! Vedle kojení, příkrmů a zvládání vzteku v obchodě, je to další strašák v naší rodičovské skříni. Další krok do neznáma, kdy nevíme, jak na to. A když už se rozhodneme pro nějakou zaručenou metodu odplenkování, tak nám do toho hodí vidle, buď dobří rádcové z našeho okolí nebo dítě. A naše intuice a důvěra v nás samotné se krčí někde v koutě.
Kdo už má tuhle (od)plenkovací etapu za sebou, tak ví, že to není lehké ani pro dítě a ani pro samotného rodiče. Pokud jste se do víru nočníků a záchodů ještě nepustili, tak vám pro začátek prozradím, co vás možná čeká.
Nevyděsilo vás to? Jestli nikoliv, tak gratuluji! Začínáte být připraveni hodit pleny do kouta. Mám ale i tak pocit, že je tohle téma opředeno ještě několika mýty, které bych měla pro vás zbořit. Někdy totiž i drobná informace vás může připravit na velké věci. Navíc si můžete zakoupit jednu z aktivit pro děti, třeba Miky a nočník.
Tento názor vyslovil doktor Brazelton (nazýval to komunikační, fyzickou a emoční připraveností) a je to už hooodně dávno, a i přesto je nejčastějším argumentem nebo spíš výmluvou, proč začít s odplenkováním pozdě. Naučili jsme se totiž, že si dítě musí samo říct, že se mu chce na nočník nebo že už nechce plínky. Nicméně, opravdu to znamená, že je připravené? Ví, co to znamená? Aby tomu tak bylo, mělo by se s ním o vylučování mluvit, sledovat jeho signály před nebo během vylučování, připravit mu prostředí, uzpůsobit oblečení, ale taky respektovat to, jaký má temperament. A někdy opravdu stačí jen počkat a dát dítěti důvěru, že zkrátka bude vědět. Ano, dítě opravu na to musí být připravené, ale mentálně.
Nutně to nemusí znamenat, že se vám povede odplenkovat lusknutím prstu. Ale má to dvě nesporné výhody-zaprvé dítě není úplně v suchu, protože jak víme, moderní jednorázové plenky jsou zkrátka udělané tak, aby miminko nebo batole bylo jako v bavlnce a vlastně nic necítilo. Ale u látkových plen je to jiné, tam to mokro cítí. Není to ale jistota, že vám dítě poví, že je mu nepříjemně. PROČ? Protože to zažívá každý den po dobu několika let či měsíců. Je zkrátka na ten pocit zvyklé a nutně mu to nemusí vadit v pravém slova smyslu. Zadruhé vám to může pomoci v tom, že svou potřebu dítě cítí daleko lépe než v jednorázových plenkách, které hlásí v každé reklamě, že bude dít v suchu několik hodin bez povšimnutí. Takže za mě látkové pleny ano, i kvůli životnímu prostředí. Ale nutně to nemusí znamenat, že se dítě odplenkuje bez sebemenších problémů.
Jisté to není, ale je to hodně častý argument, proč se pro tuto metodu rodiče rozhodnou. Nespornými výhodami této metody je spíše to, že dítě netrpí takovými kolikami, a poznáte na něm, kdy se mu opravdu chce. Vlastně navazujete komunikaci o něčem, o čem ještě dítě nedokáže mluvit slovy, ale svými jemnými signály. Tím budujete pevnější citovou vazbu mezi vámi, a to je k nezaplacení.. Každopádně i bezplenkovači prochází bojkoty nočníku a někdy se dokonce vracejí k plenám. Pro rodiče je to asi větší rána než pro ty, co bezplenkovku nezažili. Nicméně i tak tato metoda dokazuje, že dítě nemusí být na nočník fyzicky připravené. Pokud vás to neláká, doporučuji knihu od Ingrid Bauer Bez plenky. Ale varuju vás, knihu berte trochu s rezervou. Paní Ingrid totiž vzala opravdu bezplenkovku doslova a to není pro každou mámu.
Ne, nemusíte! Opět mýtus. Když budete cítit, že už jste připravená na to, do toho jít, tak do toho jděte, i když je zima. Nevidím v tom rozdíl. Naopak, většina čeká na léto a pak se vlastně přichytí, že chce chodit na plovárnu, do bazénu, jet na dovolenou, navštívit příbuzenstvo a vlastně zjistí, že celé léto si sice pěkně užili, ale dítě tu plenku stále má, protože na to vlastně nebyl čas.
Ano, to je pravda, ale nijak to nebrání učení na nočník či záchod. Dítě je zvyklé vylučovat do pleny a dělá to naprosto automaticky několik let. Paradoxně v břiše vylučuje samovolně a my jsme ti, co ho učí vylučovat do pleny. A to kvůli tomu, abychom mu je následně brali a zlobili se na něj. Nicméně, vylučovat někam jinam než do pleny mohou i malá miminka, jejichž centrální nervový systém není vůbec zralý.
V montessori pedagogice dítě může chodit na nočník už po prvním roce, když začne chodit. Takže v čem je ten problém doopravdy? Například v tom, že do té doby samovolně vylučuje, nepozná, kdy na něj potřeba jde, neví, jak o ní komunikovat a taky ji udržet na určitou dobu než dojde k nočníku. Nic z toho však nemusí bránit vědomému tréninku na nočník. Ale samozřejmě můžete najít i protichůdné názory a spoustu příkladů, kdy opravdu stačilo jen počkat, až dítě více dospěje a pochopilo, kdy a kam se chodí vylučovat.
Ne! A zapomeňte na takové genderování. Myslím, že v dnešní době už konečně zapomínáme na tvrzení, že chlapi nepláčou a holky musí stát jen u plotny. Stejné je to i u plenek. Nelze to takhle rozdělit. Co ale jde tak trochu určit je samotný průběh odplenkování podle toho, jaké dítě je. Jestli má rádo rutiny, tak pro něj je důležitý řád a stejný postup při vykonávání potřeby, může zajistit hladký průběh. Naopak, u dítěte, které je tvrdohlavé, bude lepší mu prostředí připravit a umožnit mu chodit na nočník, kdy ono samo uzná za vhodné. A například dítě, které je neposedné a běhavé, potřebuje na nočníku něco, co ho na něj naláká a udrží ho tam. Ale samozřejmě, každé dítě je jiné
Jestli s dítětem zkoušíte se zbavit plenek, nechte si noc určenou k odpočinku a spánku a netlačte na pilu. Plena může být zatím součást pyžámka. Noční pomočování není žádnou výjimkou do pěti let. To jsem si nevymyslela, ale tvrdí to odborníci. Opět je třeba nejdřív si zvyknout a zakořenit si chození na nočník přes den a pak teprve jít do nočního odplenkování. Počkejte, až přijde tak týden až čtrnáct dní v kuse, kdy má dítě suchou plenu ráno a pak se do toho pusťte.
Nechci vám kazit iluze, ale ve většině případů to nezabírá. Dětem nemusí vadit, že jsou najednou v mokrých kalhotách. Ale abych byla spravedlivá, některé zdroje tvrdí, že pokud dítě rychle převlečeme do suchého, tak zažití zkušenosti mokrých kalhot smysl má a dítěti pomůže pochopit následky. Naopak jiné děti se dokonce počůrávají víc, když mají spodní prádlo než když jsou nahaté. V tomhle ohledu mohou pomoci tréninkové kalhotky, díky kterým vám moč neproteče a dítě se naučí svou potřebu včas poznat.
Nespoléhejte na to, že běhání naháčů na zahradě a jejich čůrání všude je stoprocentní. Je pravdou, že děti, díky tomu lépe poznávají své tělo a co se s ním děje při jejich potřebě. Nicméně vám to nemusí zajistit stoprocentní nadšení z nočníku. Často se stává, že při oblečení kalhot dítě zapomene, co se na zahradě naučilo a potřebu vykonává do kalhot. Nebo vykonává potřebu všude po bytě. Ale pokud jdete cíleně počůrat stromeček nebo kytičku, to už je jiné kafe. Mnohé děti to právě motivuje k tomu plenky zahodit a čůrat jako velcí dospěláci.
Jestli nejste zrovna zastáncem bonbonů nebo lízátek za odměnu, tak ani hrací nočník nekupujte. Je to vlastně forma odměny, díky které je sice dítě motivováno, ale nedělá to z vlastního přesvědčení. Chození na záchod je zkrátka normální věc, kterou dělá každý a je třeba k tomu tak přistupovat. Vás už taky nikdo neplácá po zádech za to, že jste snědli celý oběd nebo šli v noci na záchod. Ale musím se přiznat, že znám pár dětí, na které hrací nočník zabral. Jaké byl ale přechod z nočníku na záchod, už nevím.
Také pro vás na téma nočníku máme jednu aktivitu pro rodiče s dětmi a to Miky a nočník – O chlapečkovi, který nechtěl chodit na nočník.
Teď, když už jsme posvítili na temná místa okolo odplenkování, jste zcela připraveni se do toho pustit. Ale kdybyste přeci jen, chtěli vědět například:
Tak vám tohle všechno prozradím v eBooku Příručka přežití bez plenek, kterému dodaly lesk i tři bonusové rozhovory (o stravě, tréninkových kalhotkách a bezplenkovce) a má podpora v podobě konzultací, kde můžeme vyřešit nejen nočník (ale i jiná témata).
Lucie Zamrazilová
