Jak uspat miminko? A ideálně tak, aby spalo v noci co nejlépe? Řada novopečených rodičů bojuje s nevyspáním. Navíc jsou terčem protichůdných rad z okolí: „Nauč miminko spát ve vlastní postýlce, jinak se nevyspíš.“ „Nejlepší je vzít si miminko k sobě do postele.“ Jak tedy na to? Co je bezpečné a co už není? V tomto článku vám to prozradí psycholožka Zuzana Erdem.
Představte si, že několik vědomých měsíců svého života se nacházíte v prostředí, kde je vám teplo a příjemně. Když máte hlad, vaše tělo se nasytí, když chcete spát, odpočíváte. Stimuly přicházejí omezeně, je jich tak akorát, abyste je zvládali zpracovávat.
A najednou se vše změní. Prostor kolem vás se začíná stahovat, máte pocit, že se tam nevejdete a pak se otevře brána do světa, kde je svět úplně jiný, než jak jej znáte doposud.
Ocitnete se ve zcela neznámém světě. Je tady chladněji, světlo neúprosně proniká očima, zvuk už není příjemně tlumený, ale nekompromisně zní v uších. Ale přece je tady něco známého. Je to ona – maminka. Voní, jak si pamatujete z bříška, slyšíte tlukot jejího srdce, houpete se na její hrudi v pravidelných vlnách nádechu a výdechu, toto kolébání je vám známé. To je úleva. Maminka je tím opěrným bodem, jistotou, díky které se ten zatím neznámý svět odvážíte objevovat.
V této chvíli ještě nemáte zcela dobudované mozkové struktury, takže vnímáte svět pouze tady a teď. Když je s vámi maminka (nebo jiná láskyplná pečující osoba), svět je v pořádku, máte svůj opěrný bod. Ale když maminka není, i když je to jen pár minut, tak každou vteřinu toho času prožíváte jako jedinou možnou skutečnost. To, že se tento stav za chvilku změní, v té dané chvíli nejste schopni pojmout.
A teď si představte novorozené miminko, které se několikrát za noc probudí v té nádherně vyzdobené postýlce s polštářky a medvídky, kolotočem nad hlavou, ale s vědomím, že maminka není. Začíná plakat, volá maminku k sobě a maminka co nejrychleji přichází – ach ta úleva. Děťátko se nakojí nebo napapá a maminka jej opět s láskou a touhou dělat to nejlepší, ukládá do té stejné postýlky a snaží se jít také spát.
A ono to jaksi nefunguje. Děťátko pláče, je nespokojené, na spánek ani nepomyslí. Roztáčí se kolotoč frustrace a velké únavy na obou stranách.
Přítomnost pečující osoby je elementární potřebou každého novorozence, a to nejen přes den, ale i v noci. Naše děti se rodí neschopné samostatně přežít a postarat se o sebe. A jsou si toho plně vědomé. Když pečující osoba chybí, zažívají pocit ohrožení, strachu, nejistoty.
Společné spaní bylo v několika uplynulých desetiletích vystavené velké nevoli a mělo se za to, že je škodlivé a nebezpečné. Maminky byly strašené, že své dítě zalehnou, že jej rozmazlí, že se nevyspí… Přemýšlejme ale nad tím, co bylo cílem těchto informací a jaké jsou naše přirozené potřeby?
Když maminka spí se svým dítětem, je mu kdykoliv k dispozici. Možná si teď říkáte, no, ale to se právě vůbec nevyspím. A ono je to přesně naopak. Dítě vás nebude potřebovat méně, když jste dál. Rozdíl je jen v tom, že zachytíte už první signály toho, že vás potřebuje a rychleji naplníte jeho potřebu. Děťátko se méně rozruší při volání o vaši pozornost a díky tomu se i rychleji uklidní.
Miminko se ve spánku ladí na pravidelný dech dospělého. Je to jedna ze skvělých prevencí SIDS. Současně cítí známou vůní a slyší tlukot srdce, a to jej příjemně uklidňuje. Možná se obáváte, zda dítě ve spánku nezalehnete. Když jste zdravá, nepijete alkohol a neužíváte omamné a návykové látky, jste jako rodič plně schopná jednou částí své pozornosti hlídat polohu svého těla. Díky vědomí, že je dítě v pořádku ve vaší blízkosti, si mnohem lépe odpočinete. Společné spaní tedy rozhodně je skvělý způsob, jak uspat miminko i jak se lépe sladit s jeho spánkovým rytmem.
Milé maminky a tatínci. Jestli cítíte potřebu spát se svým miminkem i starším dítkem, to nejlepší, co můžete udělat, je tuto touhu následovat. Poskytujete tak svému dítěti optimální bezpečné podmínky pro plnohodnotný odpočinek, urychlujete jeho psychomotorický vývoj a díky budování pevné citové vazby usnadňujete osamostatňování. Důvěřujte svým instinktům, ať je vám všem společné láskyplně.
Zaujal vás článek? Dalším velkým tématem pro rodiče malých dětí je odplenkování. Přečtěte si 10 největších mýtů o odplenkování tady.
Jmenuji se Zuzana Erdem, jsem psycholožka s celostním přístupem, lektorka spokojeného rodičovství a přirozené výchovy. Už víc jak 10 let provázím klienty v individuální praxi, vedu skupiny a organizuji kurzy zaměřené na seberozvoj a vědomé rodičovství.
Jsem máma 8letého kluka a 3leté holčičky. Vše, co předávám, také aktivně žiji. Mým přáním je podporovat rodiny v uzdravení nefunkčních vzorců chování a prožívání a hledat nové cesty pro šťastné děti a spokojené rodiče.
Chtěli byste vědět, jak nevyhořet a užívat si naplno mateřství? Přidejte se do mé skupiny Rosteme společně: seberozvoj, přirozená výchova a pohodové rodičovství.
Kontrastní černobílé obrázky jsou skvělým způsobem, jak miminku stimulovat zrak a podpořit rozvoj mozku. Přečtěte si více o tom, jak to funguje. Anebo si obrázky rovnou stáhněte zde.
